Czech Pronouns

In English personal pronouns are (I, you, he, she, it, we, you, they), and (me, you, him, her, it,  us, you, them). In Czech, there are seven pronoun classes:

1. personal: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, and the reflexive se (-self)
2. possesive: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj (reflexive)
3. indicative: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám (this/that)
4. interrogative: kdo, co, jaký, který, čí (equivalent of Wh- words in English)
5. relative: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
6. indeterminate: někdo, něco, některý, nějaký, něčí; ledakdo...; kdokoli...;
   kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; leckdo, lecco, leckterý...;
   každý, všechen (like something/anything in English)
7. negative: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

In most subject-predicative clauses,  personal pronouns are mute  as  the subject’s person is expressed by the verb affix (see the Present tense section). Examples: běžím (I run), běžíš (you run), běžíte (you run [plural, polite]).

Direct/Indirect Object Pronouns:

Object pronouns are words that replace the direct and indirect object, which is usually a person. There are two types of pronoun for each person, depending on case.

Mi/mně (me), tě/tebe/tobě (you), ho/mu, ji/jí, je/mu (him, her, it), nás/nám (us), vás/vám (you, plural), je/jim (them):

Examples: Dej mi tu knihu (give me the book). Miluji tě (I love you).

Possessive Pronouns:

Můj (mine masc.), moje (mine fem.), mé/moje (mine neutr.), mí (mine, plural masc.), mé (mine, plural fem., neutr.), tvůj / tvoje (yours), jeho / její (his, hers), náš / naše (ours), váš / vaše (yours), jejich (theirs).